Záhadná žena, závěr
Katherine se řídí radou profesorky Twymanové a snaží se, seš jí síly stačí, přivolat Mary Alici. "Dá se to poznat. Už tu není..." konstatuje Ben po dlouhých jejích pokusech.. "Proč by sem jinak přišla a pak odešla... Mary Alice mohla, mí rodiče také, proč i oni nepřišli? Nemají mě dost rádi?" "Pro ty, které milujeme je nejlepší žít dál. Bolí tě, že rodiče tě opustili, ale vzpomeň si na to, jak musí to musí bolet je, když vidí, jak se trápíš. Musíš jim dokázat, že na to máš. A když to nedokážeš, jejich životy pak neznamenaly nic."
Ellicott a dědeček Stiles mezitím zaparkovali před bránou na hřbitov. "Je zamčeno, odtud musíme jít pěšky." "Určitě jsou tu?" "Jsem si jist." potvrdí svoji tušení dědeček.
Jdou tmavým hvozdem, ještě po betonované cestě, když v tom mocně zafouká vítr, přelomí se větev a na oba dva spadne.
Ben a Katherine odchází z lesa, zklamáni neúspěchem, když v tom uvidí samotnou Mary Alici, naznačující jim směr "Pojďte za mnou". Ben i Katherine rychle chvátají a najdou dědečka strýčka Ellicotta zaklíněné pod těžkou větví, se kterou nejde ani hnout. Ben rychle zavolá sanitku s tím, že dědeček má nejspíš zlomenou nohu. "Je to tu stejně ponuré, jako tu noc, co jsi zabil mou sestru, Ellicotte." promluví to tenkého ticha dědeček jako kdyby ho prořízl motorovou pilou. "Jasone, ne!" "Děti chtějí vědět všechno. Jak se to stalo. Už to není tajemství, Ellicotte, promluvme si o tom. No tak mluv, pověz to neteři, řekní jí, jak jsi zabil Mary Alici." zavrčí. "Jasone, přestaň..." ozve se nad nimi šeptavý hlas. "Mary Alice?" promluví děd ještě jednou. "Přestaň nenávidět, Jasone, prosím." "Proč? Proč jsem čekal tak dlouho? Všichni ostatní tě už viděli, kromě mě... proč?" má dědeček na krajíčku. "Zatvrdil jsi své srdce, Jasone a nikoho jsi tam nepustil, dokonce ani svou ženu a dítě. Nemohl jsi mě vidět, protože jsi nevěřil v sílu lásky." "Mary Alice, a co já? Velmi jsem tě miloval! Proč jsi ke mně nepřišla?" "Víš... byl jsi tak zaslepen nenávistí a želem, Ellicotte, já... nemohla jsem s vámi mluvit, dokud se vy dva nesetkáte." "On mě od tebe odvedl." namítne dědeček. "NE! Poslouchej! On mě od tebe nepotřeboval odvádět." "Byls' to ty, Jasone, nebyla to moje chyba." řekne Ellicott. "Nebyla to ničí chyba. Vzpomínám si, kdy jsme s Ellicottem chtěli utéct. Byla jsem tak šťastná, nemohla jsem se dočkat, až ti to řeknu, Jasone, když jsem to udělala, rozčílil ses, strašně jsme se pohádali." Dědeček Jason nemítá, že proti svatbě nic neměl, jen chtěl, aby počkali na návrat rodičů z Evropy, a na jejich požehnání. Mary Alice, už ale byla plnoletá a oni nepotřebovali ničí požehnání. Podle dědečka, se ale Ellicott měl zachovat jako muž a měl požádat o její ruku. Pak by prý nemusela přecházet tu silnici. Mary Alice však dodává, že Ellicott ani nevěděl, že má přijít. "Takže... to byla tvá chyba..." hlesne strýček. "Ne. Rozhodla jsem se utéct za tebou na výsluní, ale poté jsem si to rozmyslela. Pak jsem ji uviděla. Pak se to stalo... na silnici stála laň. Najednou jsem uviděla přijíždět náklaďák. Vykřikla jsem a rozběhla jsem se na silnici. Byla jsem ohromená, paralyzovaná, musela jsem se pokusit ji zachránit.... Tak vidíte... nebyla to moje chyba. Teď už je to jenom na vás, aby jste mi dali klid, který hledám. Odpusťe si." "Omlouvám se, Ellicotte." řekne po dlouhém váhání dědeček Stiles. Podají si ruce. Mary Alici se vrátí barva, usměje se, poděkuje za vysvobození a zmizí.
"Otče?" volá Benův otec Thad už druhý den ráno v hale. Thad ho ze slušnosti pozdraví, nemají spolu ale moc dobré vztahy. Dědeček však chce učinit všem rozporům přítrž a nakonec se i se svým synem usmíří a ti dva se rozhodnou strávit nějaký čas na Wickwire s Benem.
Oba si vymění pozdrav, když Ben dorazí za Katherine do jejich skrýše. "Tak ty se asi už připravuješ na odjezd, co? Přemýšlela jsem, že bychom si mohli někdy napsat, kdybys chtěl..." "To nevím, nejsem žádný psavec. A navíc, víš, vztahy na dálku jsem stejně předem určeny k zániku." "No... no jasně, to je fuk." řekne trochu zklamaně Katherine. "Ale nám to může být jedno, když mě budeš chtít vidět, tak za tebou přijdu." "Co?" "Neodjíždím. Zůstavám na Wickwire." "Ohó, darebáku." zasměje se Katherine. Ben jí to oplatí. "Víš, že nám to duchaření spolu jde dobře?" navrhne Ben. "Ehm... ne, já už mám duchů dost." V tom zafouká chladný vítr. "Bene, zase zkoušíš..." "Ne, přísahám!" "Hele, na mě už to nezabírá." Vtom začne po celé místnosti padat nářadí, převrhávat se plechovky a padat prkna a ke konci se samo zavře natrvalo zablokované okno. "Duch..." šeptne Ben
KONEC