Záhadná žena, 8.díl
Profesorka jim vyprávěla o dvou druzích strašidel či duchů. Jeden, jakýsi zbytkový funguje jako video. Něco příznačného se stane na určitém místě, třeba bitva a tato událost se promítne ve zvuku i obrazu do současnosti, je to jen vlastně ozvěna z minula. "Ten druhý způsob a ten jste zřejmě zažili vy je, že duch bytosti neodešel na věčnost... že stále myslí i cítí." "Bene? Ten už opravdu musíme jet, pojďte!" vstoupí Harney do prázné haly a popohání je k odchodu, zatímco za dveřmi netrpělivě čekal. OProfesorka jim ve spěchu dá vizitku se slovy: "Ozvěte se. Dejte vědět, jak to dopadlo." Bena Katherine slibují, poděkují a odchází se skeptickým panem učitelem.
Opět se vydáme do Wickvire, kde je pozdní večer, všichni spí, tedy kromě učitele Harneye, který píše svoji novelu. Pocítí závan a nějaké bouchnutí z vedlejší místnosti s dveřmi na balkon. Zavře je tam a když se má k odchodu, dveře na balkon se opět otevřou. Učitel se tedy otočí na podpatku a rychlým krokem jde zpět. Ale narazí na ženu, cizí ženu, kterou Ben a jeho kamarádka spatřívají často v noci a jíž se snaží pomoci. Harney se nezmůže na slovo, ohromeně na ni hledí a čeká, dokud mu nezmizí z očí. První, co ho napadne je navštívit Benovu ložnici. Postel však prázdná není a Ben v ní spí.
"Pane Harney, neschvaluji Vaše jednání v této situaci, je to naprosto neprofesionální." vyřkne svůj názor nad Harneyovým návrhem k rezignaci, kvůli nočnímu incidentu s duchem. "Je mi opravdu líto, že to takto berete, ale za takových okolností musím okamžitě odjet." stojí si učitel za svým a měnili by si tam názory asi navždy, kdyby dědečkovi Benův, nyní ex-učitel, neřekl, kde se právě chlapec nachází.
"Tak jak? Jsou tady nějaké informace? Za hodinu budu muset jít totiž na oběd." přijde k počítači obsazeným Benem ve staré známé knihovně Katherine. "Hodina nám na to stačit nebude. Už jsem prošel tuny informací o naší rodině a nic. Ale... ještě na téhle stránce by měla být nějaká zmínka... á! Tady... Mary Alice Stilesová... byla to dědova sestra. Když se prarodiče přestěhovali do Ameriky, měli další dítě - dívku." cituje. "Bene? Běž do auta! Hned!" zavelí dědeček "nějakým" způsoběm vědoucí, kde se nacházejí a vypínající počítač.
"Bene." řekne už doma vyčerpaným hlasem děd. "Mluvil jsem s tvými rodiči. Budeš muset odjet."