Katherine a Ben stojí kdesi uprostřed hřbitova-lesa a připravují fotoaparát, aby získali o přízraku důkaz. Katherine upozorní na cosi blížícího se u nedalekých náhrobků, proto se jdou schovat a několik vteřin trpělivého čekání Ben bleskurychle stiskne spoušť, ale to jen blesk oslnil Benova děda procházejícího se náhodně po hřbitově. "Benjamine? Co se to tu proboha děje??!" vyštěkne "No dědečku, my jsme..." "My?? Kdo je my?" začne se zajímat. "Kamarádka Katherine a já..." "Těší mne..." pípne Katherine. "Ó... to jsem tedy netušil, Bene, že se kamarádíš s dívkou... těší mne!" "Dědečeku, to je Katherine Winsloveová." Dědovi zmrzne úsměv na tváři. "Těch Winsloveů... ze Swighday farmy?" "Ano... zřejmě znáte mého strýčka Ellicotta." "Budu rád, když se nebudete zdržovat v blízkosti mého vnuka. Jdeme Bene!" rozhodne a odejde napřed. Ben slíbí, že zavolá a rychle se pakuje.

Katherine zděšená utíká k odpočívajícímu strýci a svěřuje se mu se svým trápením. Jakmile vysloví naopak Stilesovo jméno, stejná reakce a stejný odchod z místnosti.

Ben se hádá s dědečkam, jaký měl ten výstup smysl a hlavně ho zajímala jeho prapodivná reakce. "Do toho ti nic není. Mám právo být ve svém domě uposlechnut. Naléhavě jsem tě žádal, aby ses držel zpět té proklaté silnici a ty jsi mě neuposlechl." odbyde jej dědeček. Chvilku se dohadují, dokud nezabouchne Benovi dědeček dveře před nosem.

"Ahoj!" vymění si pozdrav Katherine a Ben a odejsou na podle Katherine na bezpečné místo. Ocitnou se tedy v trochu zatuchlé, staré a zaprášené dílně na náhrobky a na kování na rakve. "Ty za dva týdny odjíždíš a my víme, že by nám nestačily ani dva roky na nápravu. Udělají vše, abychom nebyli spolu." hořekuje ona, ale Ben má opět své silné argumenty. "Musíme to s nimi uhrát, zítra je přednáška Twymanové, už máme zařízen odvoz. Buď připravena na půl osmou. Zvládneš to?" "Jo... doufám..." "Neboj, my to zvládneme, tu přednášku potřebujem."