HP - mMm
Obloha měla barvu temné ocele a vypadalo to jakoby každou minutkou mělo začít pršet. A taky že jo. To nebyl déšť, to byla hotová průtrž mračen. Tři postavy běžely v tom slejváku po ulici, všechny na sobě měly černé, dlouhé a totálně za těch pár minutek promáčené pláště. I když bylo šero, pršelo a lampy pouličního osvětlení jen slabě svítily, bylo možné rozeznat, že dvě postavy jsou ještě děti.
Běželi mudlovskou částí města, kde už všichni spali. Zastavili se mezi domy číslo11 a 13. Dospělá osoba jim něco pošeptala a v tu chvíli se před nimi ostatní domy začaly rozestupovat a před naší trojicí se začal pomaličku polehoučku objevovat dům číslo 12. Byli totiž na Grimauldově náměstí. Prošli brankou a rychle vešli do domu. A Grimaouldově náměstí byl opět klid.
„Pojďte,“ zašeptala ta dospělá osoba a vydala se napřed, děti šly za ní. Prošli chodbou a zamířili do kuchyně odkud svítilo tlumené světlo a odkud se ozývaly hlasy. Otevřela dveře a v tu chvíly všechny hlasy ztichly. „Dobrý večer“ pozdravila lidi sedící v místnosti, „nás si tu nevšímejte“ dodala jakoby se nic nestalo, vytáhla hůlku a začala sušit děti. Všichni na ni hodnou chvíli civěli a pak začali nenápadně (nebo si to aspoň mysleli) vytahovat hůlky. „Nechte toho“ ozvala se najednou ta osoba, přestože k nim byla otočená zády, „nemusíme se přece chovat jako malé děti ...“ Čímž všem přítomným vyrazila dech a dorazila je úplně, když pojednou zvolala: „Kráturo“. Ten se ve vteřině před ní objevil a vyhrkl: „P-paní, má pa-paní, vy jste se vrátila“, jak byl celý dojatý, začal mu nabíhat nos a řinout se do očí slzy. „Kráturo“ oslovila ho ta osoba, „přines tři šálky horké čokolády tak, jak si je pamatuju, jsme všichni úplně zmrzlí“ řekla. „A-ano, má pání“ řekl bez dechu Krátura a vytratil se někam pryč.
Chvíli bylo v mítsnosti zvláštní ticho, ona si prohlížela vycíděnou kuchyň a všichni ostatní se dívali na ni. V tom se ozvalo to menší dítě „Mami, já mám žízeň.“ „Vydrž, Krátura tu už jistě za chvilku bude“ a jen to dořekla, Krátura se objevil. „Paní Mio, tady je ta horká čokoláda.“ Jakmile, ale vyslovil to jméno, z opačného konce místnosti někdo zařval „Mio?!“ Ten někdo byl Sirius Black, který byl až doteď ve stínu starodávných skříní. „Mio?“ zopakoval po něm Remus Lupin. „Siriusi“ opáčila Mia, „kdysi jsi mi řekl, že když budu mít problémy, tak se sem můžu vždycky vrátit. Je sice fakt, že jsem tu čekala temný, zpustlý, pochmurý a možná i polorozbořený dům, ale o to je příjemnější vrátit se do obydleného a vycíděného bytu.“ „Mami, kdo to je?“ ozvalo se najednou. „Hmm, já vás vlastně zapomněla představit, tak tohle je Sirius Black, váš strýc a tohle je Remus Lupin, a vy dva, jak určitě víte tohle je Mandara a Miriam – mé děti.“ „A co se vlastně stalo, že jste se tady tak objevila paní Mio ehmm?“ zeptala se příjemě vyhlížející žena. „Já jsem celým jménem Amélie Leohana Termopolis-Blacková, zkráceně – Mia“ a usmála se na tu baculatou a zrzavou paní. „A Vy?“ „Já jsem Moly Weaslyová“odpověděla jí paní. „Nepracuje Váš manžel náhodou na MK (Ministerstvu Kouzel)?“ „A-ano, a jak to víte, paní Mio?“ „Ehmm ... řekněme, že mám své zdroje a dál bych to raději nerozváděla. A ještě jsem Vám vlastně neodpověděla proč jsem se vrátila. To je docela jednoduché, protože nastaly zlé časy. Po smrti mého manžela jsme pobývali u našich příbuzných. Mimochodem, Siriusi, mám tě pozdravovat od Cissy a Belly, kdybych tě náhodou někde potkala, pak je ale příliš začali otravovat pracovníci MK a už to nešlo. Jelikož jak jistě víš z naší rodiny nejsi jediný hledaný člavěk. Tady jde o to, že jsem až do teď všude tahala Mandaru a Miriam sebou, možná se ti doneslo, nebo spíš tobě, Remusi, že momentálně okrajově pracujeme pro SZA (neboli pro Severo-Západní Alianci), vždycky zajedeme do nějaké bohem zapomenuté vesničky, tam pro ně něco vyřídíme, vrátíme se a máme z toho docela slušný peníz, určitě už jste slyšeli o mMm, mno ... a takhle se protloukáme celý poslední rok.
„A jak se má Tom?“ ozvalo se znenadání od dveří. Stály v nich tři postavy, jeden velice starý muž, jeden s umašteným hárem a jedna velice přísně vyhlížející žena. „Přeji dobrý večer Brumbále, profesorko McGonagallová, Severusi. Myslím, Tom se má dobře.“ oba dva kladli zvláštní důraz na to jméno a všem bylo jasné proč. Tom Rojvol Raddle, to bylo skutečné jméno lorda Voldemorta, pána zla. „Slyšela jsem Brumbále, že kvůli němu máte nemalé oplétačky s MK, že?“ „To víš Mio, časy se zhoršují“ pravil smutně Albus Brumbál. „Mami, já už chci spát“ řekla najednou Miriam. „Ano, jistě, neuvědomila jsem si kolik je hodin Miriam, „je volný můj pokoj, Siriusi?“ „Tvůj ne Mio, ale ten vedle je, ale sama dobře víš jak je malý“ řekl zamyšlený Sirius. „Samozřejmě, ale Mandarovi a Miriam to vadit nebude a já se vyspím jinde“ dokončila Siriusuvu myšlenku Mia „Moly, byla byste tak laskavá a zavedla je tam?“ „Tak pojďte vy dva“ řekla opatrovatelským hlasem Moly. A jak se vzdalovali, tak už slyšeli jen, jak si Mia objednává u Krátury další šálek horké čokolády.